Žito seté Secale cereale je relativně mladou kulturní plodinou, zřejmě mladší než kulturní pšenice a ječmeny. Stejně jako ony patří k řádu lipnicotvarých (Poales), do čeledi lipnicovitých (Poaceae). (Povolen je také alternativní název čeledi – traviny (Gramineae)). Příbuznost žita s pšenicí (Triticum) je natolik blízká, že byl uměle vyšlechtěn životaschopný hybridní kříženec tritikale neboli žitovec (Triticale), který v sobě spojuje vlastnosti obou rodičovských obilovin.
Žito samotné je podstatně odolnější než pšenice. Pěstuje se převážně ve vyšších polohách, v tzv. bramborářsko–obilných oblastech, přičemž, jak se zpravidla uvádí, dosahuje žito v takových podmínkách průměrných výnosů 3,5 – 4,0 t/ha. Ve vysloveně horských oblastech jsou výnosy nižší a je nutné vyšší hnojení a chemické ošetření. Je zde také větší nebezpečí plísně sněžné a za nepříznivých podmínek v době sklizně dochází zde snáze k porůstání.
Nicméně přesto je právě do těchto oblastí žito nejvhodnější obilovinou. Je to dáno tím, že ozimé žito se vyznačuje vysokou mrazuvzdorností a charakterem ozimosti (délka jarovizace přes 50 dní). Z agronomického hlediska se u žita obecně cení tolerantnost k horším ekologickým podmínkám a snášenlivost ke kyselým půdám.
Rovněž suchovzdornost je významnou vlastností žita, kdy i při malých srážkách v období měsíců května a června může žito přinést na písčitých půdách vyšší výnosy než pšenice. V České republice se žito pěstuje především v jižních, východních a západních Čechách, zejména jejich podhorských oblastech.
Autor článku: Ing. Pavel Skřivan, CSc.
Zdroj foto: Pixabay.com
