V pevném stavu je sůl získávána převážně hornickým způsobem. Vzácněji se těží kamenná sůl povrchově v lomech. V dolech se obvykle používá komorového porubu. K odkrytí ložiska se vyhloubí šachta, z ní se razí chodby a sůl se pak postupně těží z takzvaných komor. Vytěžená sůl má krystaly různé velikosti – od prachových částic až po velká zrna. Sůl se poté dále upravuje mletím, proséváním a čištěním. Tento způsob těžby je finančně nejnákladnější. Posledním činným solným dolem tohoto druhu v Polsku je Kłodawa.
Sůl lze získávat louhováním, kdy se do podzemního ložiska vrtem přivede voda. Sůl se v ní rozpustí a vzniklý roztok – solanka – se čerpá na povrch. Solanka obsahuje přibližně 310 gramů soli na jeden litr roztoku. Po odpaření vody dojde ke krystalizaci a následnému zpracování. Dutiny vzniklé těžbou se mohou používat například jako úložiště uhlovodíků (např. zemního plynu).
V teplých oblastech lze získávat sůl odpařováním mořské vody. Mořská voda, která obsahuje v jednom litru přibližně 35 gramů halitu, se nechává odpařit v mělkých nádržích. Získaná surovina obsahuje 80 % halitu a následně je nutné ji chemicky vyčistit od nežádoucích příměsí. Světová produkce soli V letech 2008 až 2011 byla celosvětová produkce soli na vzestupu, nicméně v roce 2012 došlo k poklesu o 2,1 % (odhad cca na 280 mil. tun). Čína je dlouhodobě hodnocena jako přední výrobce soli na celém světě a její podíl na celkovém objemu výroby soli představuje téměř 26 % (73 milionů tun). Následuje USA, Německo, Indie a Austrálie.
Světová produkce soli roste. Od roku 1975 stoupla ze 162 milionů tun až 273 miliony tun v roce 2015. Odhadovalo se, že celosvětová poptávka po soli poroste o téměř 3 % ročně během let 2013 až 2016 a že světová produkce soli překoná 310 milionů tun v roce 2016.
Text byl převzat z publikace Platformy pro reformulace, České technologické platformy pro potraviny: Slaná fakta o soli, aneb je sůl nad zlato? (2017), ISBN 978-80-88019-18-3
Zdroj foto: Pixabay.com
