Největší světové „ložisko“ soli je oceán. Slanou chuť mu dodává 18 milionů kilometrů krychlových rozpuštěné soli kamenné. Průměrná salinita mořské vody je 35 ‰ (35 gramů soli na litr). Z hlavních prvků, které formují nejvíce zastoupené soli chlorid sodný a síran hořečnatý, jsou nejvíce zastoupeny chlor, sodík, síra a hořčík. Obecně platí, že subtropická moře v oblasti obratníků jsou slanější než polární, a to z důvodu vyššího výparu, menšího přítoku sladké vody z řek a podobně. Nejvyšší slanost vykazuje Rudé moře 42 ‰, které má relativně málo říčních přítoků, omezený
kontakt s oceánem a vysoký výpar. Pro srovnání – slanost Mrtvého moře, které je bezodtokové jezero, je asi 330 ‰.
Historie mořské soli
V několika zemích (převážně v Číně a v Indii) byla v minulosti mořská sůl jediným zdrojem soli. Prodej mořské soli tak představoval velký zdroj příjmů. Kolem roku 110 před naším letopočtem prohlásil tehdejší vládce Číny Wu-ti monopol v obchodu s mořskou solí. Nelegální obchod byl pod trestem smrti. V roce 1930 navrhla Britská správa Indie daň ze soli. To vedlo ke slavnému
Solnému pochodu, který byl namířen proti britskému monopolu na výrobu soli.
V současné době je mořská sůl považována některými kuchaři za „zdravější“ alternativu ke kuchyňské soli. Má výraznější chuť než běžná kuchyňská sůl. Často navíc bývá smíchána s různými bylinkami a dalšími příchutěmi.
Výroba mořské soli
Výroba soli začíná napuštěním systému kanálů nebo nádrží mořskou vodou. Poté se nechá působit sluneční záření a přirozené proudění vzduchu. Po odpaření vznikne hustý solný roztok. Mechanické nečistoty a látky, které se nerozpustí, se usadí na dně. Roztok je poté rozváděn do mělkých krystalizačních nádrží. V této fázi sůl začne krystalizovat. Vzniklá sůl je hrubozrnná, ale dá se i namlít. Tímto procesem si sůl zachová všechny přírodní prvky.
Text byl převzat z publikace Platformy pro reformulace, České technologické platformy pro potraviny: Slaná fakta o soli, aneb je sůl nad zlato? (2017), ISBN 978-80-88019-18-3
Zdroj foto: Pixabay.com
